Vzpomínka na 17. listopad

18.11.2016

Vážení přátelé, ve Žďáře se sešlo na oslavách 17.listopadu mým neodborným odhadem asi 200lidí, odhalili jsme pamětní desku, hořely svíčky, děti měly lampiony, trubači troubili a řečníci se projevili, já taky, tak vám to dodatečně předkládám...

Dámy a pánové, hezký večer, 

Když jsme se v 17 listopadu loňského roku sešli, abychom si připomněli, že svoboda a demokracie rozhodně není samozřejmost, že my za ní vděčíme mnoha lidem, kteří se pro nás obětovali. Setkali jsme se tady, u bysty pan presidenta Masaryka. Je to vhodné a přiléhavé, vždyť on je symbolem doby, kdy vznikla první demokratická společnost v našich zemích- československá republika. Ovšem události novodobější historie, 17. listopadu roku 1939 a 1989, které si dnes připomínáme jako státní svátek Dne boje za svobodu a demokracii, neměli doposud v našem městě žádnou, byť symbolickou připomínku. Slíbily jsme si, že za rok, tomu bude jinak, i když a sice až 27 let od pádu totalitního režimu, tak přece a jsem tomu rád. 

Ta blízkost, a přísný pohled pana profesora Masaryka je více než symbolická a jeho odkaz by vydal na mnoho seminářů, ale dovolte mi při této sváteční příležitosti jenom krátkou poněkud idealistickou osobní poznámku. 

Od 30. března 1920 zdobí standardu presidenta republiky na Pražském Hradě heslo Pravda vítězí. Podle dobových pramenů byly inspirací dopisy mistra Jana Husa, který roku 1413 psal Janovi z Rejštejna a léta páně 1415 vedení pražské university, že pravda vítězí nade vším. 

I když ta myšlenka a slogan „veritas vinci“ je ještě mnohem starší a byla poprvé zmíněna v apokryfní knize Esdráš, kde se popisuje slavnost u perského krále Daria. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější. První napsal, že je to víno, druhý, že je to král. Třetí, Žid Zorobabel, napsal, že „nejsilnější jsou ženy, ale pak dopsal, že nade vším vítězí pravda“ 

Tuto historickou odbočku jsem si nemohl odpustit, především kvůli zmíněnému uznání ženského potenciálu. V této souvislosti mne ještě napadá úsloví, že pod svícnem i pod vlající standardou na střeše pražského hradu je největší tma, ale v souladu s žádoucí stručností mého sdělení, se pokusím připomenout aktuálnost poselství hesla v obecnější rovině. 

Vítězí pravda v naší společnosti nebo ustupuje v oslabení? Jak nám záleží na pravdě a faktech? Čím dál méně. Podle některých politologů, žijeme v době postfaktické. Vyhrávají emoce, pozitivní či negativní. Lajky na fejsbůku. Populistická rozhodnutí na základě dojmů, pocitů, očekávání a přání, bez hlubších znalostí, bez promyšleného konsistentního názoru i argumentace. Faktografickou správnost nikdo neověřuje. 

Jedinou prevencí a obranou úpadku je vzdělání, které nás paradoxně musí znejišťovat a vést k pochybnostem. Upozorňovat na rizika odklonu od sice bolavého přemýšlení a namáhavé diskuse, směrem k povrchnímu a impotentnímu fandění.

„Demokracie může prospět pouze národu vzdělanému a mravně uvědomělému,“ pravil pan president Masaryk, a také často opakoval důležitost činorodosti a odvahy. např. 
„ Víte, hodnými lidmi by člověk zastavil Vltavu. Hodných lidí je moc, ale jsou to často slaboši, mnohdy lenoši. Ale my potřebujeme energické a pracovité lidi.“
„ Bez osobní odvahy a odpovědnosti nelze dělat politiku opravdovou demokratickou, lidovou." 
„ Kdo che být demokrat, musí býti odvážný.“

17. listopadu 1939 bylo pro svoji odvahu popraveno 9 mladých lidí a stovky internovány do koncentračních táborů. I proto tady dnes hoří svíčky, na jejich památku. Nikdy nezapomeňme na ně, a na tisíce dalších, kteří trpěli pro demokratické ideály a svobodu budoucích. Ale určitě nestačí jen jednou za rok vzpomenout a občas zajít k volbám. Musíme udržet pozornost a reagovat. 

Mezi základní lidské slabosti patří, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí. Rozeznávejme, kdy se nenápadně, ale vytrvale ubírá z našich svobod pod falešnou záminkou starostlivého státu a jakoby spravedlnosti pro všechny, kdy je demokracie trávena dávivým koktejlem zkoncentrátu moci politické, ekonomické a mediální. Už vůbec se nenechme znehybnit provokacemi, jako nedávnou drzostí předkladatelů „náhubkového zákona“ o hanobení presidentského „východomajestátu“.

S pokorou chybujícího jsem chtěl při této sváteční příležitosti připomenout lidské hodnoty jako je pravda, aktivita a odvaha, bez kterých by každé demokracii skončila lhůta trvanlivosti, v protikladu ke lži, která nemůže být normou, lenosti, která je smrtelný hřích a zbabělosti, která ohýbá a láme charaktery. 

Dámy a pánové, jsme tu proto, abychom vyjádřili úctu k činům a obětem minulosti, povzbudili se vzájemně k obraně jejich odkazu svobody a demokracie v současnosti, neboť nám záleží na budoucnosti, kvůli našim dětem a protože v ní hodláme strávit zbytek svého života. Dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost