Sametový hlas rebelky

I když to bude někomu připadat jako klišé, chci připomenout Martu Kubišovou jako symbol člověka, který na to měl a mohl a nesměl. Jenom proto, že si stál za svými názory, které neohýbal podle svého prospěchu. 

Dalešický pivovar je krásně zrenovovaný, ale stejně poznáte, ze kterého okna křičel Pepin v Postřižinách. „Když na komín, tak a komín, švagrová!“ vybaví se vám při pohledu vzhůru k čapímu hnízdu.

V páteční podvečer bylo na pivovarském dvoře přichystáno malé podium. Pro Martu Kubišovou s partou hudebníků. Byli to skvělí muzikanti, ale tak příjemně lidsky obyčejní. A měli štěstí. Měli štěstí, protože mohli doprovázet paní Martu Kubišovou.  Její krásný hlas, nebojící se jiným zapovězených hloubek, neztratil mnoho na svojí kvalitě, ani věkem a množstvím cigaret.

Repertoár písniček a hlavně textů od nejlepších autorů zlatých let 60. upomínají, že byla opravdová ikona a hvězda, pro kterou tvořit, bylo ctí a nejvyšší metou.

I když to bude někomu připadat jako klišé a někteří se s otrávenou povýšeností ušklíbnou, já to chci připomenout. Marta Kubišová je především symbol. Symbol člověka, který na to měl a mohl a nesměl. Jenom proto, že si stál za svými názory, které neohýbal podle svého prospěchu. Obstál a trpěl v takových životních situacích, ve kterých by si většina z nás rozhodně  nemohla být jistá, že projdou se ctí. Nad to je obdivuhodné, že nezahořkla a neuvzlykala se pro ztracených 20 let a už vůbec ze sebe nedělá ublíženého hrdinu, ale zpívá.

Jsem si jistý, že mladí nepamětníci to vůbec nemohou pochopit, co se tenkráte taky dělo. Že by soudruh z úřadu rozhodl a bez možnosti odvolání jim zakázal dělat to, co umějí a mají rádi, pracovat, studovat, cestovat, nebo jen mít dlouhé vlasy. Přál bych si, aby příběh Marty Kubišové byl zvláště našim dětem srozumitelným vzorem pro poznání a poučení. Příkladem, na kterém si mohou uvědomit riziko pomíjivosti těch dnes tak samozřejmých jistot. Je potřebnou ukázkou toho, že vždy existovali a i dnes žijí  lidé, kteří se nebojí postavit do cesty silným proudům další pomíjivosti – kvality lidských charakterů. I když je to smete. Ale bez takových lidí, by z lidské společnosti zbylo jen silným proudem vymleté a pusté koryto našeho by.